Anna a Jozef Kostkovi v Rovinnij v Chorvátsku, okolo 1965
Opretá, 1963
Z cyklu Čierne akty, 1963
Na nábreží, 1961
Spomienka na sestru Máriu (Tvár), 1965
„Z Kostkovho plastického naturelu vyplýva aj estetika non finita, ktorú vyznáva vo svojich prácach. Zdanlivá forma neukončenosti diela, neuzavretosť formy je výrazom nekonečnej premenlivosti, plynutia, dynamickej kauzality ľudského a prírodného. Nič tu nie je statické, raz a navždy dané. Všetko je v pohybe. Kostkovým základným tvorivým princípom je variabilnosť, seriálnosť predstavy. Tvorba sa leje ako prúd asociácií, spomienok, zážitkov, senzuálnych vnemov ukrytých v pamäti oka a ruky, ktoré sa neustále zvýznamňujú, obmieňajú v nových tvarových a myšlienkových kontextoch.“ Zápas o tvar, in: Katarína Bajcurová,
Jozef Kostka, Bratislava 1993, s. 98.
Povodeň, 1967
Balada, 1968
Veľký kvet, 1967
Harmónia v modrom a žltom, 1966
Čierne dni, 1965
Na lavičke, 1966
„ Od šedesátých let tohoto století se vývoj Kostkovy tvorby zrychluje, osvobozuje, zvedá. Ale neuklidňuje. Získává často na vniterném názvuku a na nějaké spontánní dynamice. Jakoby teď už věděl, co vlastně všechno musí sochař znát. Ano, musí být nejprve zvědavý. Pak musí poznat hmotu země a tělo ženy. A pak musí na základě, řekl bych hmatové zkušenosti, násilnického přístupu k materiálu a zraku, vidícího jasně to, co teprve vytvoří, zpodobnit něco, co se ničemu nepodobá, co je jen a jen dosud neodhalené tajemství, které sochař nosí v sobě…Tento tvůrčí pohyb mezi hmotou a poezií, mezi vzpomínkou a skutečností, mezi siláctvím a něhou, cloumá talentem sochařovým, ale nepřetržitě měří jako kyvadlo jeho síly a vítězství.“ Adolf Hoffmeister, Z prejavu zahájenia výstavy
Jozef Kostka, Sochy, kresby, Výstavná sieň Mánes v Prahe, 1969.
Ranený vták, 1969-1970
Čierna kresba, 1966